Za císaře pána

Městečko Zlaté Hory s necelými čtyřmi tisíci obyvateli leží na česko-polském pomezí v podhůří Jeseníků. Historie zde, jako ve všech příhraničních oblastech byla pohnutá – už v 17. a 18. století zde probíhaly boje mezi Pruskem a Rakouskem, dorazila sem i napoleonská vojska. Těžké bylo období po 2. světové válce, kdy většina německého obyvatelstva byla vysídlená a ti, kdo se sem nastěhovali, si museli vztah k místu a jeho historii teprve hledat. Dařit se to ale začalo až počátkem 90.let minulého století, po pádu komunistického režimu, kdy tady začaly vznikat různá občanská sdružení, například Císařská městská garda.

Město na české straně hranice spojuje s nedalekým městem Nysou v Polsku historie stará stovky let. Současní obyvatelé krajiny po obou stranách česko-polského pomezí v podhůří Jeseníků se tady však usadili teprve nedávno. Byl to důsledek vyhnání německého obyvatelstva ze Sudet a nového uspořádání Evropy po 2. světové válce. Po roce 1945 přišli noví přistěhovalci a jejich potomci teď hledají svou identitu ve společném prostoru. Pomohl jim v tom pád komunistického režimu v Česku i Polsku, vstup do Evropské unie a následné rozšíření Schengenu. Ovšem pomáhá jim rovněž poznávání společných dějin, jejichž kořeny sahají mnohem hlouběji. Založili spolky vojenské historie a společně se vracejí do éry Marie Terezie či Napoleonských válek. „Nejvíce přátel máme v Nyse,“ říká Vladimír Vízner z historické vojenské gardy ze Zlatých Hor. „Máme k sobě blízko a vzájemně se inspirujeme.“

A velitel historické jednotky z Nysy Marek Gniewik vzpomíná, jak to v jeho městě okolo roku 2005 začalo: „Přijela garda ze Zlatých Hor a my nevěřili vlastním očím. Hned jsme chtěli vlastní gardu a Češi nám v tom pomohli.“ Nacházela se tam jedna z nejbližších, ale také největších a nejlépe zachovalých pevností široko daleko. Pevnost byla jedním z klíčových obranných prvků města. Zhruba před dvaceti lety si pronajal největší část celého systému opevnění, označenou jako Fort II, místní nadšenec Krzysztof Herman a začal zde pořádat Dny pevnosti Nisa, kterých se účastní rekonstrukční skupiny z celého Polska a také ze sousedního Česka.

Nysa byla pevnost vlastně už od středověku, a moderní opevnění tady vznikla za Rakouskouherska. Pak, po dobytí Nisy v roce 1741, Bedřich II., pruský král se rozhodl, že z Nisy udělá v opravdu velkou pevnost. Všichni znalci opevnění, kteří sem přijedou, prostě udělají „wow“, protože je to nejlépe zachovalá pevnost v našem městě, a jedna z nejlépe zachovalých v celém Polsku. Když mi bylo čtyřicet, po tom, co jsem strávil celé ty roky na různých místech v Polsku, vrátil jsem se, pronajal jsem si tu pevnost a už dvacet let jsem tady. Někdo chytá ryby, já se starám o pevnost,“ říká Krzysztof Herman.

Polští nadšenci do vojenské historie mají skvělé místo a nádherné kulisy pro pořádání rekonstrukcí bitev, čeští milovníci vojenské historie zase „know how“ a pár let zkušeností navíc. Začalo tak společné hledání a rozkrývání historie, ale také navazování nových přátelství. Je obrovský rozdíl číst si o historických bitvách v učebnicích, a prožít si je na vlastní kůži – i když je to jen jako. Většina účastníků bitev zná velmi dobře historické období, které představuje. Zážitky z bitevních polí, byť ne vždy příjemné, umocňují přátelství. To česko-polské, mezi zlatohorskou gardou a niskou napoleonskou jednotkou, trvá už desítky let. I přes to, že se jejich příslušníci občas střetnou na bitevním poli, protože na tom, co se stalo v minulosti, se už nedá nic změnit. Může se jen poznat – a pochopit.

„Našli jsme takový reálný moment, historickou událost, není to žádná fikce, protože v roce 1807 Nysu opravdu dobyla napoleonská armáda. Tehdy Napoleon podepsal takový dekret, který umožňoval našemu generálu Dąbrowskému utvořit polsko-italskou legii právě tady v Nyse. Z Itálie přišlo několik stovek důstojníků, za zpěvu Mazurka Dąbrowského, písně, která je teď naší státní hymnou. Tak že se můžeme chlubit, že Nisa byla jedním z prvních měst, kde se zpívala naše hymna, naše mazurka,“ říká Krzysztof Herman.